Porozumění

(K zamyšlení)
 

Snahy každého z nás mohou být dobrou školou pro vlastní život, i pro setbu vzájemnosti ke spolulidem,  ale  zejména  ke  všemu  živému,  jež  nás  obklopuje,  prostupuje,  vede,  žel  dnes  i dlouhodobě tísní.

 

Mnohá, především „duchovní“ slova, námi míněna k bližním, by proto měla být jen určitým podkladem   pro   vzájemné  sdílení   hodnot   života,   nikoli   „dobrými   radami“   či   „poučeními“, v očekávání porozumění a pochopení. Pro sdílení, jak komu chutná život a jak každý řešíme mnohé, jehož jsme plně sami příčinou. Naše babičky říkávaly: „jak si kdo ustele, tak si lehne“. Čili, do jakých podmínek jsme se zrodili a v nich žijeme, je plnohodnotnou sklizní letité setby každého z nás.

 

Dnešním,  docela  výstižným  příkladem  „sklizně“  může  být  téma  „kůrovec“  nebo  velmi aktuální „věc koronavirus“ s průvodním hemžením.  Oni ale nejsou příčinou, nýbrž milostiplným a ozdravným procesem důsledků naší „zlé krve“. A pokud my lidé nezměníme od základu způsob myšlení a úmyslů, „zlá krev“ bude šířit tíseň a strádání dále. Vše ostatní je proto nyní poněkud druhořadé.

 

Jen se podívejme do „minulosti“.  Poselství Mojžíše se změnilo na násilnou a popletenou mravouku. Kdy i křesťanství dnes má zevně málo společného s poselstvím J. Krista. S ostatními náboženstvími   je   to   v různých   obměnách   téměř   stejné.   Včetně   moderního   „náboženství“ vědeckotechnického pokroku a globálně necitelného materialismu….

 

Je zde však stále ještě i „záchranné lano“, v novodobém Poselství Syna Člověka. V němž je „ukryta“ síla pro niterné znovuzrození každého z nás, lidských a nepoučitelných zbloudilců. Žel, ona „zlá krev“ se i k pozemskému dílu Poselství „prosákla“.

 

Nikdo dnes nemá práva myslet si, že je lepší než ten druhý, také však ne horší. Že je vzdělanější a zkušenější, nebo že má nějaké právo posuzovat bližní či zasahovat svévolně do jejich činění. Neboť i to je zlá setba. Není-li totiž nitro člověka znovuzrozeno v dostatečné síle citů, jež pronikají veškeré myšlení a konání, jsme stále nuceni chodit po falešných cestách, vedeni neschopností k vlídnému a naprosto důslednému konání. (V Poselství je to podmíněno výrazem

„bezohledné“ zkoumání.)

 

Je zde tedy základní podmínka:    Světlo Slova!

 

To znamená, „bezohledné“ (důsledné) zkoumání a prožívání všech životních situací, včetně rozhodování se k jednání … „pohledem“ Slova. Žít ve smyslu onoho Slova. Zaslíbit se Slovu! Dát se životu.

 

Až  každodenní  pečlivá  práce  v tomto  působení  probouzí  citovou  schopnost.  Sílící  cit postupně „osvěcuje“ obzory osobního života a člověk pojednou  stále  více vidí mnohá úskalí  a zároveň i východiska. Nu a to nové, vzletně uvolňující, postupně vyvádí lidské nitro z tísnivých nížin potemnělých, „neviditelných“ světů… snad možná už i zde, na této těžce zkoušené, ale krásné, zaslíbené Zemi. Že to bez velké nouze již nepůjde, to dosti jasně ukazují přízemní i dětinské cíle a naprosto většinové nerozvážné přístupy našeho dnešního člověčenství. Žel o stejném promlouvaly už dávno „starověké báje a pověsti“, o poselstvích proroků a vyslanců Světla ani nemluvě.

 

Mluvené i psané slovo je vždy neomylným obrazem vůle a chtění mluvčího či pisatele, a „promlouvá“ o stavu nitra. Proto přátelé, buďme budovateli a udržovateli živého Slova především ve své osobní intimitě,  v časech přítomných. Aby v čase budoucím, po velké očistě, zůstal dar Slova na této Zemi naší rukou neznehodnocen a nesnížen.  Neboť naplnění živého Slova pro bližní nespočívá v naší vůli, ani v nejlepších úmyslech a dobrých radách, ale především v ryzosti a vyzařování nitra, vedeného „rukama“ Prozřetelnosti.

 

V Komni 14.3 2021